DEN 7

Pomalu nemám co psát, cigarety pro mě prozatím přestaly existovat. Ozvu se zase za týden, což by měl být další mezník v konci s kouřením (14ti denní hranice). Pořád se klepu před první hospodou bez cigaret.

DEN 5

Ranní vstávání je v pohodě, k nezaplacení oproti původnímu dvacetiletému trápení. Bomba. Místo cigára dávám ráno kafe a stíhám s přehledem vše.Chrchlání je dávno minulostí. Přistihl jsem se, že stále častěji nahrazuji chuť cigaret všelijakými pochutinami, jako jsou oříšky a podobně. Myslím, že budu muset začít časem krotit i žravost. S tím jsem ale počítal.

DEN 4

Konečně jsem se vyspal... Pomohlo jedno pivo u špatnýho hororu a spal jsem jako nemluvně. Procházka domů z autobusu znamenala velké odříkání, ale vydržel jsem. Po celý den chuť na cigaretu takřka nula. Pořád se obávám především posezení v restauraci, kde nebudu vědět co s rukama a nonstop mi bude foukán kouř do nosu.

DEN 3

A máme tu třetí den nekouření. Mnohými odnaučenými je třetí den považován za kritický. Uvidíme, prozatím jsou nikotinové myšlenky stále slabší a řidčejší. Za mínus považuji, že jsem usnul ve čtyři hodiny ráno s tím, že v půl sedmé jsem opět vstával. Je to více než ihodina spánku z předešlé noci, pořád to ale jaksi nestačí. Podle mého jde jasně o průvodní jev detoxikace, ale nikde jsem se o tom nedočetl ani nedoslechl, takže jde zřejmě o jakousi anomálii.

Zjišťuji, že kolegové moje výhružky, že končím s kouřením, nebrali dosud vážně. Teprve nyní začínají rozebírat, kterých oblastí života se to dotkne a jak moc. Jinak mé pocity touhy po cigaretě se momentálně rovnají nule. Začínám mít pocit, že strašení abstinenčními příznaky při odvykání od kouření jsou jen taktickou strategií firmy Philip Morris. Zatím dělám hrdinu, ta nejtěžší zkouška mě samozřejmě teprve čeká a to je večer bez cigaret v hospodě s přáteli, mezi kterými je jen jeden nekuřák. JÁ!

Poprvé si ke mě v MHD přisedl kuřák. Mno potěš jestli jsem takhle já sedával k cestujícím po čerstvě vyáněném cigáru. Jinak dneska bych kouřil až bych brečel.

POUČENÍ:
Stanovte si cíle. 

DEN 2

Doufám, že dneska se vyspim. Prozatím žádné větší problémy s touhou po cigaretách. Největší trouble mi dělají automatické pochody. To znamená, že třeba po jídle automaticky zamířím do bundy, kde mám (jsem míval) cigára. Zklamání z faktu, že už tam žádné nejsou (a jen tak nebudou) je poměrně bolestné.  

Asi kolem desáté se dostavuje nutkavý pocit potřeby po cigaretě. Naléhavost myšlenky se snažím rozehnat procházkou po kanceláři o velikosti 2 x 1 metr. Naštěstí jsem tu sám.  

Při krátkých vzdálenostech přemýšlím, kolik lidí mi asi věří, že skutečně skončím a docházím ke kulatému číslu "0". Nevím jak pro kohokoliv jiného, ale pro mě je to až extrémně motivující.

POUČENÍ:

Schválně si popřemýšlejte, kolik lidí vám věří, že končíte s kouřením. A pak si představte každého z těch co nevěří (nebo vám i hážou klacky pod nohy) jak se bude tvářit až si poklábosíte třeba za měsíc. Paráda - za to to prostě stojí! :-)

SHRNUTÍ:

Po druhém dni se mi líp vstává, nicméně moc jsem toho nenaspal. Chuť na cigáro zaháním obvykle požíráním pochutin.

DEN 1

Moc jsem toho nenaspal ale vstávám kupodivu velmi dobře. Jedna z mnoha věcí, kterou jsem si od "nekouření" sliboval bylo, že mě přestane bolet vstávání. A hned první den, no výborně. Přímo s radostí se pouštím do každodenního mazání svačin, přípravy snídaně, oblečení a spousty jiných nutných věcí a NECHRCHLÁM. Výborně, další velké plus je tady. Mám takovou radost, že bych si dal cigáro. Takové malé oslavné cigárko. Myšlenka na cigaretu přetrvává takřka celý den, navíc se projevují podivné příznaky: Motání hlavy, mžitky před očima, občasná nevolnost, únava. Nevim jestli je to z nevyspání nebo odbourání nikotinu, uvidíme dál.

V práci si všimli, že nechodím každou hodinu ven a nevracím se s doutnajícím oblečením. Za potlesku a obdivu sděluji, že jsem přestal kouřit. Jak tak vyprávím, že je konec s kouřením, uvědomuju si, že teď už fakt nemůžu přinejmenším doma a v práci vůbec vyslovit slovo cigareta.

Doma došlo na to čeho jsem se obával, nedostatek nikotinu ve mě vyvolal nervozitu a stačil malý ťukanec, který rozbouřil domácí, už tak lehce neklidné, vody. No nic zkusim to zaspat. Podnikání se teď celkem daří, takže práce je do noci až nad hlavu. Strhanej jdu spát, doslova vycucanej z veškerý životní síly, na cigarety nemám ani pomyšlení. A ejhle. Nemůžu usnout. Nepomáhá panák ve dvě ráno, nepomáhá prášek na sklidnění ve tři ráno, nepomáhá potáhnutí z elektornické cigarety v půl páté ráno. Dle mého hrubého odhadu jsem naspal hodinu.

POUČENÍ:

Rozhlašte, že končíte s kouřením. Začít znovu pak bude potupnější a projít kolem posmívajících se kolegů s cigaretou v ruce těžší.

DEN 0

Přestal jsem kouřit někdy kolem sedmé hodiny večer, s tím, že první myšlenka na další cigaretu přišla někdy kolem půl osmé. Mršku jsem s úsměvem zatlačil a zaměstnal ruce ve dřezu s nádobím. O půl hodiny později už ale bylo volání zbytku nikotinu v těle naléhavější. I tady jsem se překonal, protože něco podobného už jsem znal.

Přestával jsem s cigárama už několikrát. Pokaždé to skončilo tak, že po pětihodinové abstinenci jsem si řekl, že přestat vlastně není žádný problém a zvládnu to kdykoliv budu chtít. A zapálil si. Prozatím se jakoby nechci té chuti zbavovat. Nutno dodat, když jsme u té (pa)chuti, že nehodlám zcela ztratit kontakt s cigaretou. Věřím, že čas od času v dobré náladě si chuť cigarety zase dopřeji. Samozřejmě všechny poučky jednoznačně velí, že když skončíte s kouřením, tak navždy, nikdy už je nevezmete do pusy, jinak bu bu bu začnete kouřit znova - a ještě víc. No ale já si o poučkách myslim své...

Takhle jsem se překonával celkem v pohodě až do večerních hodin, kdy přišel čas jít na kutě. Těšil jsem se jak zaspím tu chuť na cigaretu. Musím říct, že jsem čekal horší průběh, abstinenční příznaky nejsou kdovíjaké. Ale problém přišel právě až nyní. Nevím jestli je to nedostatkem nikotinu, ale nemůžu zabrat. Otáčím se, muchlám peřiny, muchlám polštář, muchlám manželku ale ne a ne usnout. Čím více se snažím usnout tím více se tomu cíli vzdaluju. Tipuju, že tomu tak ze začátku chvíli bude. Přece jenom jsem tomu organismu vzal po dvaceti letech přísun různých škodlivých látek.