Když už nemůžete vyjít schody do
prvního patra aniž byste se zadýchali, když každé ráno
probouzíte sousedy hurónským tuberáckým kašlem, když už
nemůžete vydržet pohled na svůj žloutnoucí chrup a rozčiluje
vás smrad z oblečení, je na čase přistoupit k rozhodnutí, které
bolí ale vysvobozuje. Rozhodnutí přestat kouřit.
Já to udělal včera. Každý výšlap
mimo byt byl utrpením pro moje plíce, každé ráno jsem za
pozornosti celého domu plival těžce vykašlaný hlen do záchodu,
umyvadla, vany i dřezu v kuchyni. Když jsem se konečně uklidnil,
běžel jsem si dát první cigaretu ke kávě. Ono se to většinou
tak pěkně říká: Cigaretka a kafíčko. Tohle mělo ale do
melancholických noirových scén daleko. První cigareta roztočila
další kolotoč chrchlavého rámusu a kafe se proměnilo v
nechutnou břečku, kterou přece vypiju, když už jsem to udělal.
Ráno co ráno jsem takhle vstával. Dokud jsem neřekl po dvaceti
letech dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Pokud se chcete podělit o zážitky, nebo se něco zeptat, máte možnost: