DEN 1

Moc jsem toho nenaspal ale vstávám kupodivu velmi dobře. Jedna z mnoha věcí, kterou jsem si od "nekouření" sliboval bylo, že mě přestane bolet vstávání. A hned první den, no výborně. Přímo s radostí se pouštím do každodenního mazání svačin, přípravy snídaně, oblečení a spousty jiných nutných věcí a NECHRCHLÁM. Výborně, další velké plus je tady. Mám takovou radost, že bych si dal cigáro. Takové malé oslavné cigárko. Myšlenka na cigaretu přetrvává takřka celý den, navíc se projevují podivné příznaky: Motání hlavy, mžitky před očima, občasná nevolnost, únava. Nevim jestli je to z nevyspání nebo odbourání nikotinu, uvidíme dál.

V práci si všimli, že nechodím každou hodinu ven a nevracím se s doutnajícím oblečením. Za potlesku a obdivu sděluji, že jsem přestal kouřit. Jak tak vyprávím, že je konec s kouřením, uvědomuju si, že teď už fakt nemůžu přinejmenším doma a v práci vůbec vyslovit slovo cigareta.

Doma došlo na to čeho jsem se obával, nedostatek nikotinu ve mě vyvolal nervozitu a stačil malý ťukanec, který rozbouřil domácí, už tak lehce neklidné, vody. No nic zkusim to zaspat. Podnikání se teď celkem daří, takže práce je do noci až nad hlavu. Strhanej jdu spát, doslova vycucanej z veškerý životní síly, na cigarety nemám ani pomyšlení. A ejhle. Nemůžu usnout. Nepomáhá panák ve dvě ráno, nepomáhá prášek na sklidnění ve tři ráno, nepomáhá potáhnutí z elektornické cigarety v půl páté ráno. Dle mého hrubého odhadu jsem naspal hodinu.

POUČENÍ:

Rozhlašte, že končíte s kouřením. Začít znovu pak bude potupnější a projít kolem posmívajících se kolegů s cigaretou v ruce těžší.