DEN 2

Doufám, že dneska se vyspim. Prozatím žádné větší problémy s touhou po cigaretách. Největší trouble mi dělají automatické pochody. To znamená, že třeba po jídle automaticky zamířím do bundy, kde mám (jsem míval) cigára. Zklamání z faktu, že už tam žádné nejsou (a jen tak nebudou) je poměrně bolestné.  

Asi kolem desáté se dostavuje nutkavý pocit potřeby po cigaretě. Naléhavost myšlenky se snažím rozehnat procházkou po kanceláři o velikosti 2 x 1 metr. Naštěstí jsem tu sám.  

Při krátkých vzdálenostech přemýšlím, kolik lidí mi asi věří, že skutečně skončím a docházím ke kulatému číslu "0". Nevím jak pro kohokoliv jiného, ale pro mě je to až extrémně motivující.

POUČENÍ:

Schválně si popřemýšlejte, kolik lidí vám věří, že končíte s kouřením. A pak si představte každého z těch co nevěří (nebo vám i hážou klacky pod nohy) jak se bude tvářit až si poklábosíte třeba za měsíc. Paráda - za to to prostě stojí! :-)

SHRNUTÍ:

Po druhém dni se mi líp vstává, nicméně moc jsem toho nenaspal. Chuť na cigáro zaháním obvykle požíráním pochutin.